Historie střediska Třemšín
Written by Tesak   
Wednesday, 24 November 2010 00:04

HISTORIE ROŽMITÁLSKÉHO SKAUTINGU

 

Historie našeho střediska prošla několika etapami. Její počátky sahají až k roku 1911, kdy se skautingem experimentoval František

Hofmeister. Pravý zárodek střediska vzniká až po druhé světové válce v čele s bratrem Vladimírem Brettle. Během Pražského jara

jsme sídlili ve věži rožmitáslkého zámku. V součané době je nás v Rožmitále přes 110 a skautujeme se vší parádou.


Od Hofmeistera po Druhou světovou válku

Přestože rok 1912 je celostátně uznávaným datem založení českého skautingu, skauting můžeme v Čechách pozorovat již dříve a to v našem městě

Rožmitálu pod Třemšínem již roku 1911. Na jaře tohoto roku otevřel v Rožmitále pod Třemšínem ing.František Hofmeister (bratr slavného

spisovatele Rudolfa Richarda Hofmeistera) soukromý pensionát nazvaný“Americká kolonie“, který vedl výchovným způsobem po vzoru

amerických Setonových skautů do roku 1915, kdy narukoval. Šlo o první kolonii svého druhu v celém Rakousku Uhersku. Co kolonie nabízela, je

možno zhlédnout na dobovém propagačním letáčku.


Ve skautingu hledal především doplněk ke školní výuce. V podstatě šlo o jím zřízený internát, ve kterém v rámci výchovy a vzdělání uplatňoval

skautské prvky (pobyt v přírodě, orientaci v terénu, vaření pod širým nebem, samostatnost apod.). Skauti měli vlastní stejnokroje, klobouky a

dokonce i svojí klubovnu v Jungmannově ulici.


Účastnili se jí hoši i dívky ve věku od šesti let, program směřoval k správnému fyzickému a

duševnímu vývoji mládeže a mravní výchově, navíc měli k dispozici i koně, loďky, sluneční a

písečné lázně, koupel, frotáž, lékařský dohled - to vše bylo včetně pobytu a stravy za 40–60 K

měsíčně (dle věku dítěte). Zápisné do spolku činilo 2 K. Skauti také pomáhali při polních

pracích a ve městě, lyžovali, šermovali, měli vlastní trubačský sbor a smyčcový orchestr. Dívky

starší čtrnácti let se učily vedení hospodářství, zahradnictví, zdravotnictví, šití, vaření. Podle

přání si mohly přidat i výuku hry na klavír, němčiny či francouzštiny.


Následuje citace z knihy Skautské století (2012, Šantora a spol.):

"Vzděláním inženýr, povoláním pedagog František Hofmester začal na jaře 1911 provozovat Americkou kolonii skautů. Zde se poprvé objevilo slovo

skaut ve spojitosti s organizační jednotkou. Záleží však na tom, pod jakým úhlem se na činnost seskupení díváme. Pokud ve skautingu vidíme

pobyt v přírodě, tánoření, signalizaci, stopování, vaření na ohništi či polní hry, pak to skauting byl. Jako ucelené výchovné hnutí dospívající

mládeže ovšem kolonie pravým skautingem nebyla. Přesto Hofmesterovi nelze upřít čestné místo mezi průkopníky skautingu v Čechách. Znal jak

Baden-Powellovu knihu Scounting for Boys, tak Setonův woodcraft. Opatřil si skautský klobouk a pokusil se zavést skautský kroj. V kolonii

používal některé skautské výchovné prostředky i metody, nešlo jen o doplněk tělesné výchovy. Jeho pokus však zůstává, až na Skautský

kroužek v Třebechovicích, osamocený. Kolonie byla provozována několik let, ale utlumila ji 1. světová válka. Po válce Americká kolonie skautů

upadala i se svým zakladatelem v zapomnění."

 























František se jako vzdělanec a patriot snažil uplatnit své všestranné vědomosti hlavně k povznesení
milovaného města Rožmitála, zejména když se pak stal městským tajemníkem. Snažil se založit
městské muzeum. Dalším Františkovým významným počinem bylo založení spolku Alliance
francaise v Rožmitále pod Třemšínem, kde se scházeli milovníci francouzského jazyka a kultury.
Roku 1934 jmenoval ministr školství Francie Františka Hofmeistera, presidenta spolku Alliance
francaise, důstojníkem francouzské Akademie. V roce 1949 je František Hofmeister násilně
penzionován a vystěhován do obce Oslí jako osoba nepřátelská komunistickému režimu. Bere
si s sebou meteorologickou stanici z radnice a v pozorování pokračuje na vsi. Rok poté,8. 7. 1950
v Oslí umírá. Byl pohřben do rodinné hrobky Černých na starorožmitálském hřbitově.

Situace v regionu

V regionu se rychle začaly rozvíjet skautské idee jednak na Berounsku a druhak na Příbramsku, šlo o Setonův woodcraft, který má však k myšlenkám

skautingu blízko, klade však větší důraz na indiánské nebo staroslovanské tradice. Berounské Děti Živěny a Příbramští Psohlavci jsou považovány

za zakladatelé českého woodcraftu. Psohlavci měli ve svém znaku hlavu chodského psa. Tento symbol byl pak heraldiky celostátně přijat do

skautské lilie, kde je dodnes. Děti Živěny zase poprvé v Čechách vyrobily indiánské teepee a tábořili pod Plešivce roku 1913.

Více o historii woodcraftu ZDE.

Zpátky ale k Rožmitálu. V letech 1923-1928 se o vedení rožmitálských skautů staral Václav Hejhal (Simera). Skautský plamen v našem městě

opět zazářil až po 2.světové válce pod vedením bratra Akely

Poválečné období a Pražské jaro

Opomněl jsem se však zmínit o jaru roku 1938, kdy Vladimír Brettl zvaný Ajagu obnovil tradici rožmitálského skautingu. Patnáctičlenná družina

se scházela za Kuchyňkou, dokud činnost nezakázali nacisté. Možná, že i díky tomuto zákazu, se skauting v Rožmitále začal výborně rozvíjet

hned po květnu 1945. Klubovna Na Příkopech, ukázkový tábor na “Ostrůvkách“ pod zámeckou zahradou, výpravy, soutěže a další činnosti

byly tomu důkazem. Mezi tehdejší zakládající členy patřili: Vladimír Brettl, Áda Trčka, Zdeněk Hásek, Láďa Kučera, Vašek Sochor, Honza

Bambus. Bratr Jack na tuto dobu vzpomíná: „Na Třemšíně, vpravo od rozhledny, jsme na paloučku v roce 1946 skládali skautský slib a pálili

svá skautská jména, psaná na kůru stromů.“ V létě 1946 si skauti vybudovali skutečný tábor „V Bukách“u Teslínů, kde hluboko v lesích prožili

svobodné zálesáctví. Čerstvě pokřtěné rožmitálské středisko „Středisko Třemšín“ táboří v roce 1947 u Lázského rybníka. Následující rok pořádají

skautské plesy, aby si finančně zajistili letní tábor u Ostrovců na říčce Skalici. Ten je již poznamenán politickou nejistotou, tlakem Svazu

mládeže na „sjednocení“ (respektive likvidaci). V říjnu se ještě všichni old-skauti z celého Podbrska tajně sešli na Valdeku, kde si u ohně

stiskem levice dali na 20 let sbohem.

Nadšenou obnovu skautingu v březnu 1968 bratr Jack popisuje následovně: „Mysleli jsme, že je to uvolnění už na věky. Začínali jsme budovat

znovu. Toho roku jsme dostali krásnou místnost ve druhém patře věže rožmitálského zámku.“ Středisko se během chvilky rozrostlo, opět

se sbíjí podsady (tábor na Lomnici pod Ostrovcem). Na letní tábor u Rakovic roku 1970 jistě nikdo nezapomene, protože se známý český herec

Jaroslav Marvan, který blízko trávil svoji dovolenou, nechal zapojit jako rada Vacátko do celotáborové hry! Všichni však věděli, že Junák byl

obnoven na pouhé tři roky. Tvrdý konec podle Jacka: „Bylo nemorální a i organizačně neproveditelné vést tehdy děti do střetu se státní mocí…

naše stany jsem předali zdejší základní škole, aby alespoň něco zůstalo rožmitálským dětem… cítili jsme křivdu, ale nic jsme nezahodili, jen

uschovali, a to včetně vlajek a kronik.“

Od roku 1989 navěky

Po druhém zásahu komunistů (normalizace) se naši starší bratři a sestry sice občas tajně scházeli, ale jejich „junáckou frustraci“ to neřešilo.

Až když přišel čtvrtý (a doufejme i poslední) začátek skautování roku 1989, mohli nedbát zábran a spontánně se sejít v dílně v knihařství u

bratra Jacka. Dovolte mi bratra parafrázovat: „…ihned jsme se zapojili a připravili podmínky pro obnovu Junáka…Dali jsme hlavy dohromady,

využili příležitost. To se nedalo zastavit!“ V únoru 1990 jsme naše nové středisko “Třemšín“ představili rožmitálské veřejnosti při schůzi „OF“.

Následně nám rada MěNV schválila naši žádost na pronájem budovy v Jungmannově ulici (máme zde nyní klubovny), navíc přislíbila pomoc

při úpravách budovy. Další rozhodující krok přišel 20. února, kdy jsme začali při tom všem úsilí osmi měsíční boj o hájovnu Dědek. Tento

nerovný boj, do kterého bylo zapojeno mimo okresních novin i celostátní deník Lidové noviny, Ministerstvo lidové kontroly, OÚ Příbram,

Agrozet Rožmitál, Státní lesy Rožmitál p. Tř. … a proti tomu my - nepatrná hrstka nadšenců pro skautskou věc. Podpora Miroslava Háska

(tehdy starosty) byla pro nás nesmírně důležitá, a tak se náš sen stal skutečností. Po nesčetných opravách jsme si vybudovali nedocenitelné

zázemí ve městě a ještě jedno v srdci třemšínských lesů. Přestavba, která trvala přes 7 let, nás stála mnoho sil a finančních prostředků

(velký dík patří MÚ Rožmitál p. Tř.)." Jak vypadá hájovna dnes? ZDE!

Od roku 1992 vedla celé početné (jednu dobu až dvousetčlenné) středisko Věra Pejsarová, Česílko a to až do roku 2010! Za ty léta

nedoceněné práce jí patří obrovský dík.

Foto: Věra Pejsarová - Česílko, Václav Pejsar - Sam, Vladimír Šanda - Jack, Josef Hořejší - JOHO

Současnost

Z této počáteční práce, která však v nemenší míře pokračuje v rámci různých brigád dosud, těží kolem stovky zaregistrovaných, zejména dětí,

což je velký důkaz, že ta dřina měla smysl. Tábořili jsme nejčastěji „Na Dědku“ (za zmínku ale také stojí Adršpach, Bavorsko, Kozojedy či roku

2011 Lísek u Písku). Patříme k nejpočetnějším střediskům v okrese, a navíc pravidelně reprezentujeme naše město v krajských soutěžích.

Líčit podrobněji, co se ve středisku odehrávalo dál, nemá smysl. Proč? Nejen, že jsou o všech skautských událostech a našich zážitcích

sepsány kila kronik, ale od toho je tu přeci Hvozdík! Dále třeba shrnutí celoročních projektů 2011, 2012 ZDE!

Počtvrté jsme tedy vstali z popela a nyní prožíváme již přes dvě desetiletí klidné skautské činnosti.


Last Updated on Saturday, 07 April 2012 11:55