Tábor PDF Print E-mail
Written by Tula   
Monday, 11 August 2008 22:13

Tábor 2012 Na Dědku

21.7. - 4.8. 2012

Tábor 2011 Na Lísku

více ve Hvozdíku

Slovo náčelníka

Tábor u soutoku Lomnice a Otavy je úspěšně za námi. Byl ve spoustě věcech nový, ale skautská rodina byla tatáž. Když se zpětně dívám na fotky, tak se až divím, kolik se toho i přes nepřízeň počasí stihlo. Táborníci se na Facebooku mohli přetrhnout, aby se všem pochlubili se svými táborovými zážitky: jak jsme jeli na lodích až na Zvíkov, jak jsme byli v indiánské pevnosti Fort Hary, jak jsme polévali výtržníka na motorce, jak jsme hasili požár rybářské chaty, jak jsme hráli scénky u táborového ohně, jak jsme bojovali s hejkaly, jak jsme se smáli maňáskovému divadlu, jak jsme měli plný tábor bahna, jak jsme vyráběli z papírového pedigu, jak jsme… Vše by se neobešlo ale bez celoroční činnosti družin! Všichni se od prvního dne velmi kamarádili a nemusely se řešit žádné pře. Celý skautský rok byl totiž nabit řadou akcí: skautská veselice, Mikulášská, Betlémské světýlko v Protivíně, střediskový den Na Dědku, skautská výstava 100 let pod Třemšínem, hra Piráti z Rožmitálu, dopolední hry na Johance, spousty družinových výprav (např. Ostříži pět dní v Českém ráji), mnoho brigád... Slušný výčet pro nás hrstku dobrovolníků. Na jaře se navíc podařilo vyrobit 10 nových podsadových stanů vlastními silami, neboť jsme tak ušetřili 50 % ceny a stany jsou kvalitnější. A co nás čeká na podzim? V září se začínáme klasicky scházet v klubovně. Plánujeme tradiční střediskové akce (výpravy, drakiáda, skautská veselice,...). Na podzim bychom chtěli také vyrobit dalších 20 podsad.
Za tábor ještě jednou všem pomocníkům děkuje Tesák.

 

Tábor Lísek 2011

Přelom července a srpna. To je pravý čas pro naše táboření. Tentokrát jsme vyrazili na Lísek k Písku. S dobrou náladou jsme se sešli brzo ráno na vlakovém nádraží v Březnici. Po organizačních věcech jsme nastoupili do autobusu, který nás odvezl do Čimelic. Odtud jsme už jeli vlakem přes Písek do Vlastce. Do pět kilometrů vzdáleného tábora jsme se vydali pěšky. Do předem připravených stanů jsme se lehce ubytovali. Tábor byl velice pěkný a hezky zařízený. Po tradičním rizotu nám bylo ještě lépe. Nabitý program naplňoval náš táborový život. Jezdili jsme na loďkách po Otavě a Lomnici, navštívili hrad Zvíkov a osadu Fort Hary, stali se z nás na den indiáni. Táborové ohně, scénky a písničky dodávaly táborovou atmosféru. Čas rychle ubýval, a proto nechyběla kupa zážitků. Je třeba zmínit našeho Bahňáka, který nejenže spadl po kolena do bahna a Svačík ho musel nemalou silou vytáhnout, ale dokázal vytvořit účinnou hráz, která byla atrakcí tábora. Lovili jsme hromadu odborek a bobříků. Pokoušeli jsme se překonat strach na hlídkách. Mytí nádobí, z kterého většinou nikdo neodcházel suchý. A co táborová hra? Tentokrát se z nás stali Keltové. Byli jsme rozděleni druidem Zvíkoramixem do sedmi kmenů. Měli jsme dokázat odvahu a statečnost (lovení lžičky ve zbytcích), vytrvalost (sportovní dopoledne), naší paměť (kimovka), lásku k přírodě (výroba dešťových holí), slepovali jsme keltskou nádobu, a spousta dalšího. Za provedené práce nebo splnění úkolu jsme dostali runíky. Za ty jsme si potom mohli koupit rundície, které jsme zakreslovali do šachovnice pokladu. Tu nám přinesla Bílá paní při táborovém ohni. Nebývá dobro bez zla, a proto se jednou před nástupem objevil Rarášek. Chtěl nám v hledání pokladu zabránit, a tak nás vyzval na souboj. Po setmění jsme se tedy za ním vydali. Po cestě se objevily nové rundície. Po chvíli se ozval smích a rarach. Měli jsme přejít cestu, aniž by se nás dotkl. Nebýt dalších deseti hejkalů, které si zavolal, bylo by to lehčí. Měli jsme přes cestu přenést ty rundície, a pokud se nás dotkl, sebral nám je. Potom jsme podle nich vyluštili šifru o pokladu. Poklad je prý skryt na soutoku Otavy s Lomnicí. Dalšího dne jsme se tam vydali. Převozníci převáželi po dvou kmenech, kteří nejprve musely najít kus mapy. Po shromáždění všech kousků jsme dostali mapu. Na druhém konci nám jeden pán poradil. Nejdřív jsme mu museli opravit jeho ohniště a potom nás nasměroval a varoval, že se na tomto břehu dějí divně věci. Šli jsme stále výš a výš. Najednou jsme narazili na psa, který měl na obojku klíč od pokladu. Asi jsme ho měli nejdříve uspat těmi dešťovými holemi, ale netrpělivost zvítězila a my se na psa vrhli hned. Chudák se ani nebránil. A my jsme po chvíli narazili na Bílou paní, která stála u truhly. Přišel i Zvíkoramix a poklad nám rozdělil. Byl však nejvíce překvapen, když spatřil kroniku Zvíkova, která byla pro něj vším. Pak uviděl Bílou paní a začal se červenat. Když jsme přišli do tábora, poklad jsme si v kmenech rozdělili a při táboráku nám přišli ti dva oznámit, že se budou brát…
Tomáš Brettl - Oříšek

 

Tábor 2010 u vylízaného hrnce

24. července tohoto roku jsme se shromáždili i s kolama u klubovny v Rožmitále p. Tř. a po vyřízení potřebných formalit jsme zdárně pod zamračeným nebem vyrazili na tábor – k hájovně Na Dědku. Čekalo nás krásných 14 dní táboření v lůně brdských lesů… Za svěží spršky jsme stany postavili a nastěhovali se. Lesní život mohl začít. Ale co to? Najednou kde se vzali, tu se vzali, byli tu 3 králové, zpívali a zvěstovali a zase odešli. ??? Nechápeme. No nic, první noc je tu, tak jdeme spát. Druhý den však přichází starý poutník a že prý je Svatý Valentýn. S vervou tedy píšeme Valentýnky pro své milované a neseme mu je. V podvečer přiletěl anděl lásky Amorek a svými zamilovanými šípy nám Valentýnky doručil, to bylo radosti…. Sice jsme pořád zmatení, ale líbí se nám to. Večer byl první táborový oheň. Během zpěvu a veselí to za námi najednou zajiskřilo a objevil se nějaký rozčepýřený stařec s prskajícím strojem a byl hrozně rozčílený. Dozvěděli jsme se, že je to vědec (poněkud šílený) Hugo Albertus, který sestrojuje svůj stroj času a že mu to poslední 2 dny zlobí, sem tam to jen popolítne, že za to můžeme my a máme to dát do pořádku. Že poztrácel součástky, tím se splašil čas a běží strašně rychle a jestli nechceme, aby se svět zbláznil a všichni jsme zestárli, máme je najít. A že odlétá balónem do Austrálie a za 14 dní si přijede pro spravený stroj času.

A tak každé ráno voláme na Ústav pro přesný datum a čas a zjišťujeme, do jakého dne jsme se probudili. A 3. den byl masopust. Běhali jsme po lese při svojsíkáči, zjistili, co nám nejde (uzlíky, mapička atd.) a den zakončili krásným podvečerním karnevalem, který jsme si náramně užili. K vidění byly masky přerozličné (kočky, myši, vodník, citróny, invalida, indiáni atd.). Čtvrtého dne se čas posunul na Velikonoce. Kluci vyrazili na proutí – což byl v brdských lesích docela těžký úkol a děvčata malovala kraslice (které den předem večer s velkým úsilím vyfoukaly holky v kuchyni). Na šupání ale nakonec nějak nedošlo, snad holky neuschnou :o) V dalších dnech jsme prožívali čarodějnický večer na půdě s báječnými scénkami, muži stavěli májku, možná se někdo i políbil pod „rozkvetlým“ stromem, a byly koláče a přijela k nám pouť…. Hráli divadlo, vrhač vrhal nože, provazochodkyně nespadla z lana, zajíček zahopsal, hippies muž poučil, břišní tanečnice zatančili, věštkyně poodkryla tajemství života, kouzelnice z klobouku vykouzlila králíka, fakír plival oheň, šáša řádil…

Z pátku na sobotu se všechny družiny vydaly na celodenní výlet s přespáním, samy si vařily a návrat byl až v sobotu na oběd. Vařily se hlavně polévky a kuřata :o) Po sobotním návratu se někteří kluci odjeli podívat na závody motorek a ostatní se věnovali výrobě přáníček pro maminky na zítřejší den matek. V neděli dopoledne jsme se vypravily na cvičák v Rožmitále na ukázku výcviku psů. Bylo to báječné. Ó kdyby tak všichni skautíci poslouchali jako ti pejskové :o) No a po nedělním obědě už netrpělivě čekáme na rodiče – jenže skryti v lese. Rodiče to tentokrát nemají tak jednoduché, musí projít 6ti stanovišti, aby si své dětičky našli. A poprali se s tím věru statečně, byla radost se dívat, jak i v jejich věku jsou pro každou srandu. I děti to moc ocenily a co teprve, až je uvidí v akci na táborovém CD… :o) Museli zapálit oheň bez papíru s třemi sirkami, poznat dvanáct rostlin, pomoci zraněnému, mamky zatlouct hřebík, taťkové přišít knoflík, vyzkoušeli si nízké i vysoké lanové překážky a nakonec vyluštili, kde mají ratolesti :o) Našli :o) V podvečer jsme si se Smíškem povídali o dravcích rostlinné říše.

V pondělí se z nás jako už tradičně stali indiáni. Zdobili jsme se, kopali jámy na „Setňáky“, hřáli kameny, trhali kopřivy, pekli hady, palačinky a bramboráky a Huhu svou specialitu, škubánky. To bylo dobrot! Mňam :o) Indiánské ženy ladně skákali wam-bam a muži lovili bizona… a pak to vypuklo. Přišel náčelník našeho kmene mužského s náčelnice kmene žen. Oznámili, že letos umožní jednomu páru svatbu, a tak se dívky zuly a muži si je poslepu dle jejich bot vybraly za nevěsty. Poté museli splnit 3 úkoly: donést náčelnici a náčelníkovi dar nejvzácnější. V druhém kole pak bylo potřeba, aby se muž stal koněm a na svém hřbetě vezl indiánku s oštěpem, která bizona hodem lovila. A poslední 2 vítězní ženichové se utkali v boji na život a na smrt u kůlu uvázáni k němu lanem a vybaveni ostrým nožem. Jejich nevěsty jim zatančili hadí či králičí tanec… Večer byl obřad slavný o ohně v teepee…. Věděli jste, že v teepee je vyčleněna levá část pro ženy, pravá pro muže? Nesmí se také přes oheň chodit, při vstupu zdravíme se „Hau kóla“ a při odchodu „Buďte s modrou oblohou“! Indiánská noc změnila se pak v noc Svatojánskou, kdy les se stal kouzelným a tam, kde svítilo modré světýlko a kvetlo kapradí, vydala své poklady.

V dalších dnech jsme prožili krásný slibový oheň, táborové hry, lovili bobříky a odborky, pouštěli draky, chystali dárky pro svého tajného přítel. Pak byly Vánoce… Slavnostní večeře, stromeček večer svítil, lodičky zářily na potůčku a při dalších zvycích jsme si užili spoustu legrace… A představte si, že Ježíšek všem jejich přání vyplnil :o)

Předposlední den nás potrápila se svou Zumbou Hanka a večer jsme slavili Silvestr a Nový rok... Páteční den „skoro“ nepršelo a my se vydali na novoroční výstup na Třemšín s cílem opéct vuřtíky. To ale vážně nešlo, a tak se pak pekly v krbu v hájovně. Nejvíc k pobavení byla ta správná vůně při vstupu do Dědka: směs vuřtů a sušícího se prádla a bot :o) Ale bylo nám teplo a dobře, a to bylo to nejdůležitější. Také jsme poskytli azyl 10ti skautíkům z Neveklova, kteří se u nás nečekaně octli při jejich dobrodružné hře.

Rádi také myslím vzpomínáme na naší sprchu, která je fakt luxusní, na to, jak rostly houby „jako po dešti“... Nemocí pár bylo, ale ne vážné, až na Svačíka a Popelku, kteří si to bohužel vylízali víc… ale pořád jsme na ně mysleli :o)

A poslední den, abychom náhodou neporušili řetězec letošního tábora bez koupání - „drobátko“ nám zapršelo a tak jsme volali drahým rodičům, aby pro táborníky přijeli auty, protože na kolech by byl sjezd domů fakt mazec….

Loučím se s přáním, abychom se za rok zase v tak hojném počtu 70ti lidí sešli i na Lísku :o) – tentokráte však navýšíme jídelní normy :o) :o) abychom zase nekoukali na dno vylízaného hrnce!!!

Tula.

 

Last Updated on Saturday, 16 June 2012 20:10